V polovině října se se téměř tři desítky starostů, energetických manažerů, zástupců energetického průmyslu a manažerů českých zařízení na energetické využití odpadu vypravily do bavorského Schwandorfu, kde již 40 let funguje odpadová elektrárna. Akce se uskutečnila v rámci projektu Přeshraniční spolupráce v oblasti snižováním energetické náročnosti, podpořeného z německého programu nazvaného Evropská iniciativa na ochranu klimatu (EUKI).
Bavorský Schwandorf patří mezi větší okresní města, přesto zde velmi úspěšně už 40 let funguje odpadová elektrárna, která je technologicky téměř totožná s brněnským zařízením na energetické využívání odpadu, kapacitně je však téměř dvojnásobně větší. Spaluje totiž odpad z jedné pětiny Bavorska. To byl také důvod, proč se sem vydali mimo jiné starostové a energetičtí manažeři, které v rámci projektu přeshraniční spolupráce sdružuje Síť energetické účinnosti. Ukázalo se totiž, že otázky využití odpadu, ať už v souvislosti s koncem skládkování či nynějšími cenami energií, jsou nyní pro města a obce mimořádně aktuální téma.
Na konci 80. let patřil okres Schwandorf k nejchudším regionům v Bavorsku, navíc zde hrozilo zavření chemických závodů – jediného většího zaměstnavatele v regionu. Vedení město se proto rozhodlo založit komunální sdružení celkem 17 obcí, kterému Závod pro využití odpadu, jak se elektrárna oficiálně jmenuje, podléhá. Před ním stály dva úkoly: zajistit výhodnou likvidaci odpadu a vytvořit pracovní místa v oblasti, kde se nezaměstnanost šplhala k patnácti procentům. Sdružení se v rekordně krátkém čase podařilo získat veškerá povolení a stavba mohla začít. Již za tři roky byla zlikvidována první tuna odpadu.
Přestože v Bavorsku končí ve spalovnách 25–30 % veškerého odpadu, odpad je třeba svážet z území, které odpovídá rozloze České republiky. Aby zde svoz nezvyšoval emisní a hlukové zatížení, rozhodlo se vedení elektrárny pro železniční přepravu. Jen asi 20 % veškerého odpadu přijede po silnici. Jedná se především o komunální odpad ze Schwandorfu, kde by nemělo smysl jej překládat z kukavozů na železnici.
Srdcem elektrárny jsou 4 spalovací linky, které ročně přemění 455.000 tun komunálního odpadu od cca 1,8 mil. obyvatel na páru, elektřinu a teplo. Jen pro představu: pro roční spotřebu 4členné rodiny stačí spálit odpad o hmotnosti 3,5 tuny, což je objem jednoho drapáku jeřábu v bunkru. Výhřevnost spáleného odpadu je díky plastům a biogenním látkám srovnatelná s výhřevností hnědého uhlí.
Jelikož ve Schwandorfu splňují nejvyšší požadavky na nízkoemisní spalovaní, likvidují často i poměrně kuriózní věci: kontrolní tisky z tiskárny cenin a bankovek, padělky originálních výrobků, tisíce vyřazených plastových lahví šamponu, ale i věci z likvidovaného policejního skladu, jako jsou drogy, důkazní materiály a vše co podléhá skartaci. Nevědomky, a hlavně nechtěně byly již také spáleny i ostré náboje, ruční granáty, a dokonce tankové střely z nedaleké americké vojenské základny. Jelikož se nejedná o ojedinělé excesy, je odpad z tohoto místa pro jistotu spalován ve zvláštním režimu.
Elektrárna disponuje dokonce zvláštním hasičským sborem, který je pravidelně cvičen k zásahům v elektrárně a sousední továrně. Bezpečnost provozu je zajištěna i na ostrovní systém v případě výpadku proudu a řeší i situace ohledně kybernetické bezpečnosti.
Vedení podporuje elektromobilitu svých zaměstnanců možností bezplatného dobití elektromobilů parkujících na pozemku elektrárny. Na území elektrárny funguje i školící středisko, kde si vychovávají budoucí zaměstnance.
Jen v roce 2021 zde vyprodukovali 1,6 mil. tun vysokotlaké páry, která pomocí tepelné sítě v celkové délce 69 kilometrů putuje do budov v okolních obcích a vytápí je, a také 213 GWh elektřiny, z toho 53 % obnovitelné energie díky podílu biologicky rozložitelného komunálního odpadu. Teplo se přímo v elektrárně využívá i v sušárně kalů z vedlejší čističky odpadních vod.
Elektrárna si svou finanční bilanci, která je i díky státní podpoře v černých číslech, vylepšují prodejem kovů získaných ze strusky, a to až 1 milionem EUR ročně. Zbytkem strusky, což představuje asi 10 % původního objemu odpadu, se vyplňují štoly nedalekého dolu.
Zvláštní kapitolou je soužití odpadové elektrárny s okolím. Schwandorfská elektrárna je v těsném sousedství obytné čtvrti, kterou od elektrárny dělí jen protihlukový val. Na začátku byla samozřejmě nedůvěra a strach. I proto je vedení otevřeno všem exkurzím a akcím pro veřejnost, ročně zde projdou čtyři tisícovky návštěvníků. Mohou vidět bunkr s kapacitou 7 tisíc tun komunálního odpadu, kde je díky důmyslnému větrání nulová pachová zátěž. Emisní hodnoty v ovzduší elektrárny jsou tak nízké, že je často nelze ani měřit, navíc veškeré hodnoty jsou k dispozici v reálném čase online. Na webu je propagační film v češtině.
K akceptaci elektrárny lokální společností přispívá i fakt, že občané sem mohou svážet vlastní odpad svépomocí bez poplatků svozové společnosti.
Vedení závodu udržuje i čilé styky s podobnými závody v ČR. Na exkurzi a pro radu sem jezdí například kolegové z Plzeňského kraje a Českých Budějovic.